Historie lakrosu

1.1.2022

Lakros je sport, jehož historie je pevně zakořeněná v kultuře původních obyvatel Severní Ameriky. Původně sloužil k duchovnímu vyjádření a jako nástroj mitigace války, ale dnes je považován za důležitou součást kulturní identity mnoha indiánských kmenů. I když se sport vyvinul a adaptoval na moderní podobu, v některých komunitách – zejména u Irokézů – zůstává silným symbolem a každodenní součástí života. Lakros je tak nejen sportem, ale i způsobem, jak uchovat a předávat tradiční hodnoty, zvyky a duchovní odkaz, který má pro původní obyvatele Severní Ameriky obrovský význam.

Původ u indiánů (před příchodem Evropanů)

Indiánské kmeny Severní Ameriky hrály různé varianty lakrosu po staletí, a to především v oblastech, které jsou dnes známé jako Kanada a Spojené státy. Původně byl tento sport znám pod různými názvy, mezi nimiž se vyniká název „baggataway“ nebo „shinny“. Pro Irokézy, Algonkiny a další kmeny představoval lakros nejen fyzickou aktivitu, ale také způsob, jak si udržet vztahy mezi kmeny, vyjádřit duchovní sílu a připravit se na boje. Tato hra měla hluboký význam a mohla trvat i několik dní, během nichž se střetávaly celé vesnice nebo i různé kmeny.

Duchovní rozměr

Pro Irokéze, kteří byli jedním z nejvýznamnějších a nejvlivnějších kmenů ve východní části Severní Ameriky, byla hra lakrosu úzce spjata s jejich náboženskými a duchovními vírami. Hráči byli považováni za nositele duchovní síly, a samotné utkání bylo vnímáno jako forma modlitby nebo obětování. Někdy bylo použití lakrosu tak silně spjato s náboženstvím, že se věřilo, že zápasy mohou ovlivnit výsledek důležitých událostí, jako jsou války nebo sklizeň.

Vývoj po příchodu Evropanů

Během 17. a 18. století, když do Severní Ameriky dorazili evropští osadníci, začal lakros přitahovat pozornost širšího publika. Francouzští osadníci, kteří přišli do Kanady, zaregistrovali hru a začali ji nazývat „lacrosse“, což je francouzský termín pro „kříž“. Tento název se vztahuje k tvaru hole používané při hře, která připomínala kříž. Od té doby se začal sport vyvíjet a adaptovat do podoby, kterou známe dnes.

V 19. století se lacrosse rozšířil mezi evropské osadníky, přičemž došlo k vytvoření organizovaných pravidel, prvních klubů a soutěží. Sport se stal oficiálním a populárním nejen v Kanadě, ale i ve Spojených státech. I když se lakros dostal do širšího povědomí a stal se mezinárodně uznávaným sportem, původní indiánské kmeny i nadále hrály svou tradiční verzi.

Lakros dnes

I v moderní době některé indiánské kmeny pokračují v tradici lakrosu. Hra je pro ně stále důležitou součástí kulturní identity, a to nejen jako sportovní aktivita, ale i jako způsob, jak udržovat historické a duchovní vazby. Nejznámějšími kmeny, které tuto tradici zachovávají, jsou Irokézové, Mohawkové, Onondagové a Cayugové. Tito kmeny tvoří tzv. Národ Irokézů (Iroquois Confederacy), který se nachází v oblasti Velkých jezer a severovýchodní části USA, především v New Yorku, Ontariu a Quebecu.

Irokézové, kteří jsou považováni za jednu z nejsilnějších a nejvlivnějších indiánských skupin, stále považují lakros za „hru mužů“ a „lék pro duši“. I dnes, ve 21. století, jsou irokézští hráči lakrosu známí svou technikou a dovednostmi. Mnoho těchto kmenů pořádá turnaje a zápasy, které jsou nejen sportovními událostmi, ale také příležitostmi k vyjádření kulturní identity a propojení s tradicemi předků.

Kromě Irokézů se lakros stále hraje i v dalších indiánských komunitách po celé Severní Americe. Například kmeny z oblasti Velkých plání, jako jsou Lakotové a Siouxové, mají svou vlastní verzi této hry, která se vyznačuje odlišnými pravidly a stylem hry. Některé indiánské národy také pořádají pravidelné zápasy na místních a národních festivalech, kde lakros slouží jako most mezi generacemi.